obihovati, -uju, -uje ipf.; k obih, obihnúti
1. v čem mít hojnost něčeho, oplývat něčím: když v tom pití obykouachu (m. obyhouachu) synové izrahelští, utěšichu sě tiem, že jich nepřietelé vod nejmějiechu BiblOl Sap 11,5 (~Bosk, hojnost mějiechu ~Lit, ~Pad, pod. ~Praž) cum abundarent
2. být v hojném počtu: ovcě jich břězie obykugice (m. obyhugice) v choděních svých BiblOl Ps 143,13 (obihajíce ~LitTřeb, pod. ~Mosk, obizujíce ~Lit, obižujíce ~Hlah, obiznujíce ~Duch, umnožují ŽaltPod, hojnost majíce BiblPad, u velikém mnozství vycházejície ~Praž, obizny ŽaltKap, hojné ~Wittb) abundantes in egressibus suis
Srov. obihati, obiznovati