nepostižený adj.; k postižený, postihnúti
1. (čím [rozumem]) nepostižitelný, nemohoucí být postižen; [o božích cestách] nevyzpytatelný: ó výsosti bohatstvie múdrosti a uměnie božieho, kak sú nepopadení súdové jeho a nepoſtyziene cěsty jeho BiblLitTřebT R 11,33 (nezstihlé ~Lit, ~Pad, ~Praž, nedošlé EvOl) investigabiles; nenie [Bůh] čitedlný, nebo nenie vidúcí, slyšící, vonějící, okúšející, dotykující, jako by právě řekl točíž Nepoſtizeni, neobsěžený AlbRájK 225 (nepostižný ~A, ~B) nevnímatelný; když jest bóh duch nevidomý a nečitedlný a nepoſtizeny smyslem lidským ŠtítPař 3b; kterak sú neobklíčeni súdové jeho [boží], ižádným rozomem nepoſtiżene cesty jeho PovOl 276b (srov. R 11,33). – Srov. nepostihatedlný, nepostihlý, nepostihnutedlný, nepostižitedlný
2. nepředstavitelný, bezmezné veliký, nesmírný: jeho [stvořitelova] krása a dobrota nevypravená a nepoſtizena móž nětco málo poznána býti ŠtítPař 15a; aby daleko zašiel u velikú propast hříchuov…, skrze něž dalekost nepoſtizienu učinil od boha ChelčKap 9b. – Srov. nepostihnutý
Srov. nesstižený, neobsěžený
Ad 1: za lat. investigabilis stč. též ani snadný postihnúti (BiblBosk Pr 5,6); adjektiva investigabiles (viae) i incomprehensibilia (iudicia) z verše R 11,33 se překládají mj. stč. slovy téhož základu (srov. nepostihlý), ba i téhož znění (v. nesstihnutý 1)