nepostižitedlný adj.; k postižitedlný
nepostižitelný, nevyzpytatelný: nezpytatedlní sou soudové velikého boha a nepostižitedlné cesty jeho, aniž můž všetečnost lidská dosáhnouti jeho tajemství ArchČ 20,560 (1469; R 11,33 investigabiles: var. v. nepostižený 1). – Srov. nepostižený 1
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nepostihatedlný (šestislab.), nepostihlý, nepostihnutedlný, nepostižitedlný (šestislab.) adj. nepostižitelný, nevyzpytatelný
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.