mámiti, -ḿu, -mí ipf.
1. koho, co, čím mámit, klamat, mást
2. koho čím okouzlovat, očarovávat
K původu sr. Machek, Etym. slov.² s. v. Sr. klamati, omámiti, poblúditi, pomámiti, zavoditi
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 26. 4. 2024).
mámiti, -ḿu, -míš, impftiv., täuschen; stsl. marniti decipere. — Sieti, jimiž Antikrist lidi mámí HusPost. 8a; veliké všetečnosti Antikrist sě chopil, jíž mámí lidi HusE. 1, 341. (Šimon) svými čáry mamieſe jě dementasset eos Koř. Act. 8, 11
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².