1. (ot čeho, s čeho ap.) zabloudit, zbloudit; ipf. bloudit; [s cesty] sejít, odchýlit se: bojiece sě pobitie, pobludichu s pravé cěsty ComestC 53b deviaverunt; pakli s nimi [hvězdami ve snu] pobludi BřezSnářM 112b — obrazně o chybě, hříchu: aniž tak pobludite s cesty, neb cesta božie přiemá jest KarŽivA 332; duchovní pastýř…daleko poblużuge od cěsty pravdy HusPostH 78a; muž, kterýž pobludi od cěsty učenie BiblPad Pr 21,16 (blúdí ~Ol) erraverit; od stezky pravé zprávy nemohú pobluditi [rozumní] PrávHorM 1b; hledal [Kristus] té ovce ztracené, kteráž byla pobludila RokJanB 42b; aby nepobludili na cestě božie t. 228a ║ král sě pak velblúda hodi…v samé hrudi, v ňemžto také nepoblúdi AlxB 85 nechybil se cíle; svým úmyslem [vyrovnat se volovi žába] nepobludi BawEzop 1915 nevzdala se svého úmyslu; jenž žákovstvie pobludyl byl PulkB 66 zběhl ze studií

2. ot čeho [náležitého] odklonit se; pf. pobloudit („otchýliti sě“ 4): když…Mezek nevěrný tak nevěrně od svého dóstojenstvie pobludyl PulkB 44; někteří následujíce pobludili sú ot viery BiblOl 1 T 6,10 erraverunt; že jest nikdy od pravdy nepobludil [Hus] AktaKost 94b deviasset; lidé pochybují o boží vuoli, od nie pobluzugijce JakZjev 78a ║ proti obecní věci pobluzugice PrávHorM 43b obtrectantes se prohřešujíce

3. (v čem, na čem) chybit, dopustit se nesprávnosti, (po)bloudit (v čem): budu li v čem pobludylo [Tělo], pokořím sě Spor 82a; opice tu sedí za sudí, svým rozomem nepobludi BawEzop 1821; pakli který bratr tvój na čem pobludij Štít UK XVII C 16,203b; držěti, jako by papež nemohl pobluditi HusPostH 15b; sborové v svých sú pobluzowali nálezciech Budyš 11a; principes pobluzowali in fide RokMakMuz 260a; sú oni [apoštolové] také častokrát pobluzowali RokPostB 238 ║ komuž se v hlavě pobudij (m. -blu-) aneb ktož smysla zbude LékFrantC 150a (neos.) kdo se pomate