pomámiti, -ḿu, -mí pf.; k mámiti
koho zmámit („omámiti“ 1): ta dva čarodějníky tak biešta lid pomamyla PasMuzA 492 (omámila ~KlemA) dementabant.; bieše myslí pomamen a svuoj smysl ztratil OtcB 10b mente excederet; diviechu sě [zázraku] a jako pomameny biechu ComestC 351b impleti sunt stupore et extasi ohromeni
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
pomámiti, -m’u, -míš dok. omámit, obloudit, zbavit smyslů
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.