močidlo, -a n.
k močiti
1. močidlo, mokřina, močál, bažina
2. močidlo, místo zařízené na máčení lnu n. konopí
Dolož. též jako vl. jm. osobní Močidlo (m.) a pomístní Močidlo, Močidla. Sr. bahnišče, bahno, bařina, bláto, jezero, lúžě, moč
Autor: Štěpán Šimek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 17. 5. 2024).
močidlo, -a, neutr., louže, kaluž, Lache, Pfuhl, Morast. — Ustavili sú mě v-moczidle in lacu ŽKlem. 87, 7, položili sú mě u moczidlo ŽKap. tamt. (Diáblové) sberú sě w moczydlo, točíš v peklo Pror. Isa. 24, 22; w moczydla vod paludes aquarum Pernšt. Isa. 14, 23. K jednomu hlubokému jezeru neb moczydlu OpMus. 33a; jezero neb moczydlo stagnum Brit. Z babylonského moczydla mně popřěj bezpečného próvoda Modl. 172a. Žáby… krkajíce v moczidle Kruml. 468a; žáby… se ſ močidla brachu Baw. 32a. — moczidlo palus Prešp. 294, BohFl. 46, RVodň. 67c; moczydlo palus Vít. 91a, Nom. 63a, lacus Vocab. 176a. — Pekelné moczidlo Styx Roh. 180b. — Jm. místní: silva Moczidlo UrbR. 196.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
močidlo n. louže, močál, bažina
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
močidlo n. = močál, bažina, louže; rybník na močení lnu
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.