bahno, -a n.
1. bahno, fig. mravní špína
2. zvl. v pl. bahniště, bažina, močál, blata
Dolož. též jako vl. jm. místní a mužské osobní
Sr. bahnišče, bařina, bláto, jezero, lúžě, močidlo
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 15. 6. 2025).
bahno, -a, neutr., Sumpf, Morast. — u bahnie in limo ŽKlem. 68, 3. Pohřížen sem do bahna hlubokého in limo MamA. 26a. Rač nedělati na bahnie u vodě, ale na dobrém základu NRada 1655. bahno limus Prešp. 84, Rozk. 111, caenum Pror. Jer. 38, 6; bachno limus Nom. 63a, t. 69b; bahna paludes Mus. 1. Mach. 9, 45, bachno palus Vocab. 176a. — Příjm. mužsk.: Bahno UrbE. 71, TomZ. n 80.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².