mladicě, -ě f.
k mladic, mladík
mladice, mladá dívka n. žena, zvl. neprovdaná
Sr. dievka, panna, mladička
Autor: Štěpán Šimek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 14. 6. 2025).
mladicě, -ě, fem., mladice, Mädchen; stsl. mladica puella, k masc. mladec, mladьcь. — U prostřědcě mladicz bubnujiúcích iuvencularum ŽKlem. 67, 26, prostřěd mladicz ŽWittb. tamt., ŽGloss. tamt. Aby opatrnosti učili mladicie adolescentulas Koř. Tit. 2, 4. Čistota myslí mládcóv neb mladycz sprostných Štít. ř. 36a. Co j’ jich již sešlo bujných mládcóv i mladycz! t. 123b. Žádost okrasy zbavila j’ mladyczy děvojstva jejie t. 36b. Veselá mladice ŠtítOp. 319. Rozkošnú mladycy Kruml. 359a; s mladiczemi t. 286a. Z této mladyczye puella Ol. Ruth 4, 12; ženka mladycze meretrix Otc. 224b; mladice milovali sú tě HusŠal. 17a. Vy mládenci a mladice ! RešSir. 47b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
mladicě, -ě, mladička f. mladice, děvče, dívka
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.