|
|
|
dievka, -y f. děvka, -y f. k děva 1. děvče, děvčátko, malá n. mladičká dívka 2. dívka, mladá žena, zvl. neprovdaná 3. dcera 4. panna, žena neporušeného panenství 5. m. panic 6. relig. Panna, panna Maria 7. služebná, zvl. mladá, služebná dívka, děvka (arch.) 8. jaká („robotná“ ap.) děvečka, příslušnice námezdní čeledi 9. nesvobodná žena v nejnižším služebném postavení (zvl. mladá), otrokyně Dolož. též adj. poses. dievčin, děvčin Vzhledem k formám zápisů a (ne)označování kvantity v době staročeské nelze jednoznačně určit, kdy došlo k rozpadu původního polysémního výrazu na dvě samostatná slova (dievka/dívka ‚dívka‘ a děvka ‚služebná‘), ve shodě s J. Gebauerem (sr. GbSlov s. v. děvka) hodnotíme tento proces pro stč. období (a zvl. k r. 1300) jakožto probíhající, nikoliv však dokončený Sr. děvčě, děvicě, děvojna, mladicě, panna, služebnicě, robotnicě, otrokyni, pacholek, syn Autor: Miloslava Vajdlová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 13. 6. 2025). 
dievka, -y, fem., dívka, panna, Mädchen, Jungfrau. Liší se kvantitou od děvka, v. t. — Mezi dywcami (sic) inter puellas Túl. 24b; čie jest tato dyewka puella Ol. Ruth. 2, 5; sedlská dhiewka DalH. 41, sedlská dyewka DalC. tamt.; (Jáchim) pojal sobě dyewku jménem Annu LMar. 17; (král) dyewku viděv sliúbil PilD.; ande vedú na všě strany dyewky, ženy mezi stany AlxV. 1885; dzyewka puella BohFl. 476. — dyewka virgo Prešp. 921, dyewky virgines ŽWittb. 77, 63; přivedeny budú diewki virgines ŽKlem. 44, 15, dyewky ŽPod. tamt.; svatá diewko diewek virgo virginum ŽKlem. 136b; násilím podáviv dyewku virginem Mus. Gen. 34, 2; jež (tělo Kristovo) jest z deuki porozeno Kunh. 149a; dyewczie poroditi ( dat. cum inf.) bez mužského dostúpenie vyniká nade vše práva přirozeného běhu ML. 66b; dijewka počne Štít. ř. 25a, dijewka, jejiež hod dnes pamatujem t. 48b, té slavné dijewky t. 24b. — Z hanby ženské též právo jako z dyewky Rožmb. 74, jako z násilí učiněného dívce, panně. — Také masc., panic, mládenec: Maria Josefu otdána bieše, diewka za diewku cziſteho Hrad. 61a; Jan počě čsně chovati jie (Marie), cziſty diewka diewky cziſte t. 60a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dievka f. dívka, panna; služebné děvče; m. panic, mládenec: (Jan) čistý dievka Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
dievka (děvka) f. = služka, služebnice Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|