|
|
|
milosrdie, -ie n. sr. stsl. milosrъdije, pozd. k milý a srdce 1. milosrdenství, soucit, shovívavost 2. nad kým, s kým, v koho ap. smilování nad někým, slitování s někým, odpuštění někomu 3. náklonnost, láska 4. božie milosrdenstvie relig. milost, láska boží, obdarovávající boží přízeň 5. milosrdný skutek Sr. Ž. Šarapatková, Staroslověnské „milosrъdъ“ a staročeské „milosrdný“. In: Nejedlý, P. – Vajdlová, M (eds.), Cesty slov. Praha 2012, s. 218–224. Sr. milosrdenstvie, milosrdnost, milost, milostivost, nemilosrdie Autor: Kateřina Voleková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 16. 6. 2025). 
milosrdie, -ie, neutr., milosrdí, Barmherzigkeit; stsl. milosrъdije misericordia. — myloſyrdye tvé misericordiam ŽWittb. 6, 5. miloſirdye tvé misericordias t. 16, 7; rozpoměň miloſrdye tvá miserationum ŽKlem. 24, 6; kto urozumie myloſrdym božím misericordias t. 106, 43; — myloſrdye gratia ŽPod. 83, 12, myloſrdye tvého neskryl sem iustitiam t. 39, 11 (překlad odchylný). — Nemohú býti tvirdi, počenše sě v-milozirdy AlxH. 6, 1; co jest milozirdye dráže? t. 5, 34. Myloſrdye sě v ňem zbudi AlxV. 1915. Ten, ješto j’ tě v svém vykúpil myloſrdij Štít. ř. 23b; Job nalezl božie myloſrdije t. 131b; o tom božiem miloſrdij ŠtítBud. 126; jeho neuměrným miloſrdym t. 146. — Velikého myloſrrdya (?) Umuč. 17 (koncovka nezřetelná). Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
milosrdie, -ie n. milosrdenství, milosrdné skutky, smilování Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
milosrdie n. = milosrdenství Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|