pomířiti, pomieřiti, -řu, -ří pf. (ipf. sr. mířiti); k mír
koho (gen.) [odpůrce] (u)smířit: nikdy sem žádného neodsúdil, ale jich dřieve pomirzie, i odšel sem OtcB 12b revocare in concordiam; zjednali by přítelstvie a pomierzyli jich Žilin 111b ein sunung gemachet wirt
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
pomieřiti, pomířiti, -řu, -říš dok. smířit
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
pomířiti dok. = smířiti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.