líc adv.
k líce
čelem, směrem; „líc k“ (směrem) k
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 2. 5. 2024).
líc, -ě m.
k líc adv.
Sr. naruby
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 2. 5. 2024).
líc, adv., směrem, versus; stsl. licь parte antica. Z akk. subst. líce, v. t.; ve výrazu líce k- = obličej k- atp. skleslo líce v adv. a podlehlo i mimořádné změně hláskové. — Kněz ku poslu lycz přistúpi, z posla strachy dušě vystúpi DalC 67. Vrata chrámová lycz na vzchod slunce Lit. Ezech. 44 (obs.). Z sie strany lycz k horám jest jedno město MandStrah. 25b. (Lopatka), jejížto podoba licz k hrdlu má šíř podobnú k lopatě pekařově Sal. 761. Ta kost… licz ku paži má někakú hrubost t. 762. licz k lónu uložen jest měchýř t. 787. licz k ůcasu t. 782.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
líc adv. směrem, čelem: ku Praze líc směrem ku Praze; kněz ku poslu líc přistúpi
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
líc adv. = směrem (k čemu)
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.