naruby adv., též na ruby; k rub
1. naruby, vnitřkem (zvl. rubem) navrch, obráceně: bude [rytíř] přěs nos jmíti ránu …‚ tak jakžto jemu na ruby jedna chřiepí ve krvi stane KlemEp K 74; ano to [páví peří], což k oku zřědlno, má krásné líce, a to, co j zakryto, nenie tak krásno, aneb co j vezpod jako naruby ŠtítBes 43; báby zobláčejíc sě [o masopuste] na ruby v blány ŠtítSvátA 120b; inhed nejednoho ztlukú [při turnaji] opáčivše jej naruby FlašRadaA 883 (v obraze); hned jej [vepřový žaludek] vyvrať na ruby LékRhaz 68; z těchto řečí, maršálku předepsaný, kterú s chtěl kuklu na nás vecpati, sám s v ni se oblekl na ruby KorMan 67b (v obraze); ║ a již, obrátiv pláštěk naruby, radíš nepoctivě TrojA 194b revoluto mantello (v obraze) změniv mínění; ješto jsú ji [křesťané víru] převrhli naruby i na líce svými smysly ChelčSíť 54b (v obraze) zpřevraceli
2. po vnitřní straně, uvnitř: a jako naruby politý korbelík víc maže nežli křtaltuje BechNeub 19b
Východiskem adv. významu zde byla spojeni typu na ruby obrátiti (šat) ‚obrátit na stranu s viditelnými sešitými okraji („ruby“) látky‘ (srov. J. Zubatý, SbFil 7,14)