léhanie, -ie n.
k léhati
1. lehání, ležení (pravidelné), oddávání se odpočinku vleže, (zahálčivé) vylehávání; „pokoj léhanie“ ložnice
2. místo vhodné pro lehání (odpočinek), zvl. lože, (zvěře) doupě
3. s kým, „spolu léhanie“ pohlavní styk
Sr. ležěnie, lože, otpočívanie, otpočivadlo
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 17. 5. 2024).
léhanie, -ie, neutr., léhání, lůžko, das Liegen, Lager. — Rozkoš w lehany Štít. uč. 45b. Když (člověk) moc má, dosiehne sbožie skrze moc…, dosti svobody rozličné v těle, měkkosti v rúše, w lehani ChelčPař. 168a. (Zajiec) v skalí své lehanye činí cubile Ol. Prov. 30, 26.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
léhanie, -ie n. léhání; lůžko, lehátko
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
léhanie n. = lůžko
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.