lúpati, -aju, -á ipf.
1. co loupat, olupovat, zbavovat něco vrchní vrstvy (slupky, kůry ap.)
2. co (oči) komu vylupovat, vypichovat
3. co (končetinu ap.) lámat
4. co (nádobu) rozlamovat, způsobovat prasknutí n. rozpraskání něčeho
Sr. lámati, lupati, lúpiti
Autor: Štěpán Šimek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 25. 4. 2024).
lúpati, -aju, -áš, impftiv., loupati, aufbrechen, schälen; srov. lúpiti. — Kdež zámky laupány u komory KolB. 141a (1499); že jsau… včely laupali KolE. 21b (1590). — Že jest laupal… tu kůru KolL. 142b (1603); že jsau… stojatý laupaly dříví tamt.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².