ložce, -ě n.
lóžce, -ě n.
k lože
1. lůžko, postel
2. přenosné lůžko, nosítka
3. med. plodové lůžko, placenta
Sr. baňka, lóžko, nóšě, páry, postele
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 17. 5. 2024).
ložce, -ě, neutr., lůžko, Lager, Lagerstatt, Bett; demin. z lože. Stsl. ložice lectulus, m. ložьce. — Ležieše na jeho lozcy Koř. 164b (předml.). (Jakub) posíliv se i sede na lożcy sedit in lectulo Kladr. Gen. 48, 2; posadil se na ložczy Pr. tamt. (Cierkev) to lożce… rozličným kvietím ustielá HusŠal. 36b. Odneste lozzcze auferte lecticulos HymnA. 131b. — Jakžto lev w lozczi svém JeronMus. 9a. — To lożce HusŠal. 36b; lożce Šalomúnovo t. 59b; na lożcy t. 36b. Stolicě, ložce Hug. 6; na svém lozzczy in lectulo Ol. 3. Reg. 1, 47; v straně lozzcie lectuli t. Am. 3, 12; v měkce ustlaných ložcijch Puch. 137b. — ložcze ApatFr. 117a, lůžko porodní, Nachgeburt, placenta; petružel pečená, vložena v hanbu, brzo pomuož a to lozcze vyvrže LékA. 92a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
ložce, -ě, ložečko, ložičko n. lůžko, postýlka
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
ložce, lóže n. = lůžko
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.