lóžko, -a n.
k lože
1. malé lůžko, postýlka
2. med. plodové lůžko, placenta
Sr. baňka, ložce, postele
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 17. 5. 2024).
lóžko, -a, neutr., demin. z lože. Odpočinul sobě na ložku svém Ezop. 183b — Lůžko porodní, Nachgeburt: pusť ten dým do sebe hanbú a ihned toho lozka zbudeš Chir. 327a; luożko od kuočky, kteráž sě okotila ApatFr. 54b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².