lesk, lska/lsku, dolož. jen -a/-u m.
dolož. též lésk, lska/lsku, dolož. jen -a/-u m.
1. lesk, třpyt, záře
2. kov, zvl. s lesklým povrchem
Sr. lesken, blesk. Etym. východisko rekonstruuje Rejzek (sr. Rejzek, Český etym. slov. s. v. lesk)
Autor: Hana Kreisingerová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 11. 5. 2024).
lesk, lésk, -a, -u, masc., Glanz; deverbativum z lesknúti, lsknúti, v. t. Lesk zlata splendor Troj. Jg. — Přenes. kov, Metall. (Věci), kteréž k dielu svému potřebují ohně, jakožto jsú všelicí leeſkowe a kovové, to jest zlato, střiebro… LékA. 152b. (Žehadla, = nástroje žehací mohú) býti z kteréhožkoli leſku Sal. 801; žahadlo železné vyvoleno jest mimo jiná všecka žehadla jiných leskóv t. 802. Srov. lesken.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
lesk, lésk m. lesk; kov: olovo jest nejlacinějšie mezi lesky neb kovy
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.