lesken, -skna/-sknu m.
ojed. lestken, -stkna/-stknu m.
k lesk
kov, zvl. s lesklým povrchem
Jen slovníkové doklady. Patrně omylem dolož. též podoba leskeř. Sr. lesket
Autor: Hana Kreisingerová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 16. 6. 2025).
lesken, lestken, -kna, -knu, masc. kov, Metall. — leſken metallum Prešp. 70, Rozk. 80. Veleš; leſſken též SlovBrn. 126; mylně opsáno: leskerż metallum SlovKlem. 64a; — kováři leſtknuow fabri metallorum Lit. Hieron. Paul. 6, leſtknuow metallorum MamV. — Strojené, srov. lesk = kov.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
lesken, lestken, -kna, -knu m. kov
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.