|
|
|
blesk, blska/blsku m. sr. blýskati 1. čí, čeho, jaký lesk, třpyt, záře, oslnivé, blýskavé světlo, svit 2. oslnivý krátkodobý záblesk, blýsknutí (se); v obr. čeho oslnivé, náhlé zjevení 3. blesk 4. ojed. čí osvětlení, vysvětlení Sr. stsl. blьskъ, bliskъ, stč. blesknúti sě, blesknutie, blesknost, bleskot, blsket, blščěnie, blysk, blýskanie, blýsket, blýskota, stvěnie, lesk, zářě aj. Gebauerem předpokládané druhé východisko blěskъ (sr. GbSlov s. v.) v stsl. nedoloženo Autor: Miloslava Vajdlová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 12. 6. 2025). 
blesk, gen. blska (jednoslab.), -u, a analogií také gen. bleska, -u, z býv. blьskъ splendor, candor.— Lesk, světlo, Glanz, Licht. (Král) na zlatém voze jedieše a ten pro bleſk vešken hořieše AlxV. 1244, u Gualth.: ardor gemmarum 2, 116. bleſk jeho splendor eius ŽWittb. Hab. 4. A bieše tvář jeho (anjelova) jako bleſk a rúcho jeho jako snieh, neb w bléſku hróza bázni jest, ale v sněhu bělost a ochotnost…, anjel i z-bléſkem i v bělosti ukázán jest HusPost. 64b. Jeho blſkem stkvieti sě budem Štít. uč. 124b, blſkem budem sě lsknúti tamt.; když osvieceným rozumem a blſkem múdrosti počne se dívati ŠtítVyš. 103a; snáze by sova svým mdlým okem sezřela kruh slunečný we blſku jeho, než my rozumem svým bleſk božské jasnosti ŠtítBud. 23. Stkvúcím bleſkem Krist. 111a. Když slunce bleſkem svým projde kámen Brig. 9; blesk candor Veleš., měsíc béře své světlo a blesk od slunce RešSir. 271b. — blesk, gen. bleska, -u, z býv. blêskъ fulgur. Blesk, Blitz: Tak mi sě uda uzřieti, ande sě tako prosvieti, jakžto když bude z hroma bleſk AlxV. 883; bleſk hromový fulgur Koř. Luk. 17, 24, bleſſk fulmen Nom. 70b. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
blesk, blska, -u (jednoslab.), bleska, -u m. lesk, světlo; blesk Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
blesk m. = lesk, svit, světlo Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|