|
|
|
lenost, -i f. lénost, -i f. k léní, léný 1. čí, čeho (těla) lenost, lenivost 2. lenošení, zahálka, nečinnost 3. lenost, lenivá ochablost, neochota, nedostatek vůle (horlivosti, snahy ap.) v něčem n. k něčemu 4. teol. lenost (neochota) v konání dobrých skutků (jako jeden ze sedmi hlavních hříchů) 5. bez lenosti, beze všie lenosti bez otálení, neprodleně Sr. léň, lenstvie, lenstvo, nesnažnost, netbalivost Autor: Milada Homolková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 5. 2024). 
lenost, lénost, -i, fem., Trägheit, Faulheit; stsl. lênostь pigritia. — Člověk… pokoju sě tak obloží, až snad w lenoſty um(nož)í AlxV. 854. Najprvé tebe (diábla, já, sv. Dominik) tieži, z čeho bratří v kóře najviece pokúšieš. Diábel odpovědě: Dávaju jim lenoſt, aby na boží službu pozdě přichodili Pass. 416. Tomu sme obykli řékati lenoſt Štít. uč. 133b. Čtvrtý hřiech jest lenoſt ŠtítBud. 216. — lenoſt pigritia Prešp. 1283, BohFl. 458, acidia (ř. ἀϰήδεια) Veleš. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
lenost, lénost, -i f. lenost, lenivost; bez lenosti bez váhaní, neprodleně Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|