léň, -i f.
lén, -i f.
léně, -ě f.
k léní
1. lenost, lenivost
2. léň jest koho (akuz.), komu s inf. líno je někomu, někdo je líný
Sr. lénost, obleňenie
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 5. 2024).
lén, léň, -i, fem., lenost, Trägheit, Faulheit; stsl. lênь pigritia. — Dochováno ve rčení jest mě lén atp., — později také jest mi lén atd., = jest mi líno, jsem líný něco činiti: len mě mluviti, kak ten rod vznide. DalC. 58 (len mi, v rkpp. Z, L, Ff); nýnie-li tě len slyšeti, a ti budu vyprávěti, proč sě mu (městu Troji) rušenie stalo AlxV. 715; by krále léň na vojnu vstáti DalJ. 80 podle rkp. V a L; přeč jest ta, jiežto slúžiti nebylo mě len Tkadl. 5a; — tito veršové dřieve řečeni sú, ale nebuď nám léṅ je druhé opětovati, poněvadž nebylo léṅ duchu svatému, je druhé položiti HusŠal. 112b; viece vám psáti mně zajisté nenie len vobis scribere mihi non pigrum Koř. Filip. 3, 1, mně zajisté nenie lén Kladr. tamt.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
lén, léň f. = lenivost; — jest mě (mi) lén co činiti = jsem lenivý něco činiti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.