|
|
|
le interj. a konj. I. citoslovce 1. upozor. hle(ď), hleďte; upozorňuje na něco důležitého 2. vybíz. u imperativu nu, nuže; citově uvozuje příkaz 3. ve funkci partik. a, i; uvozuje výpověď II. spojka 1. kopul. a to; uvozuje větu vysvětlující n. zpřesňující obsah předchozí věty; le tak a tak, a to tak; uvozuje větu vysvětlující n. zpřesňující obsah předchozí věty 2. kopul. leč, avšak, ale; uvozuje větu omezující obsah předchozí věty 3. kopul. proto; uvozuje větu uvádějící účel n. důsledek obsahu předchozí věty; le – le jelikož – proto K původu, významu a vývoji spojovacího výrazu sr. J. Bauer, Vývoj českého souvětí, Praha 1960, zvl. s. 62–63. Sr. ale, é, hle, li Autor: Michal Hořejší Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 25. 4. 2024). 
doufalý, adj., hoffend, zuversichtlich; z doufati. — Adverb. -le doufale: (Pavel) doufale činil jest fiducialiter Koř. Act. 9, 27; lékařství manželce své douffale jest podal Leg. bl. An. 22; aby tiem dovffalegie lid tvój tě chválil Pulk. 25b. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
kapitola, kapitula, -y, a -le kapitole, kapitule, -e, fem., z lat. capitulum. — Té sě příčiny dotýká s. Pavel k Korintským v sedmé kapitule HusE. 3, 203. V též kapitule stojí psáno BřezSnář. 43. capitola devátá Mill. 9a; capitule osmá t. 8b; kapitule dvacátá t. 16b; I. kapitole VelKal. 100, VIII. kapitole t. 255. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
le, conj., a, ale, und, aber, doch; stpol. le = ale, leč BücknApokr. 347. — Cos’ u nie (mnich u ženy) v ňadřiech hladáše, le ona… nechtě…, le on ji podtepem zvráti MastDrk. 54 sl. (na místech tečkovaných slova vynechána). By le odřězáni byli, jenž nás smucují utinam et abscindantur EvOl. 181b (Gal. 5, 12). Móž ji (službu) člověk naplniti…. le dokud jedne duše jest v těle HusPost. 159b. Anjel dotče sě jeho (spícího Eliáše) a řka: Vstaň a jěz! Le on vezřěv nalit v hlavách pokruta chleba a osudie vody Ol. 3. Reg. 19, 6 (ve Vulg. není výrazu střídného). Pravie o ňem (o Soběslavovi) ti, ješto jeho znali, že jest súdcě byl velmi dobrý, božím kostelóm a sluhám jich velmi milostný; le na krátcě: dobrý dobrým, a zlých hrozný nepřietel PulkR. 122a a PulkL. 273, v opise z r. 1466: ale. — le-tak a tak, ale tak, und so, doch so (srov. stpol. lepak hingegen Brückner v Jag. Arch. 7, 559, liepak iterum Nehring tamt. 7, 293 a j.): Potoči král posly svojě do Damaška k tomu městu…, aby jej mile přijeli, nebo j’mu otpověděli, Letak jakž by sě poddali i tako plat vydávali, jenž jest král Darius jměl AlxV. 1970 (na stejném místě v AlxH. 6, 39 poněkud jinak: ač j’ho králem přijmú mile a chtie sě jemu poddati… a tak ač jemu vydadie, což tu jich král jměl u pokladě). S obú stranú padáchu zbití, le tak to dlúho trálo pobitie od nešporóv až právě do smraku PulkR. 108a, za to PulkL. 241: a tak. Tu naleznú drahé lože (následuje jeho popis, a na konci:), le tak, že nemóž vymysliti, jehož by tu nemohlo býti Baw. 209. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nedoufalý, adj., nedůvěřující, nicht hoffend, nicht zuversichtlich: nedouffale exasperans MamD. 310b (patrně k Jerem. 5, 23), překlad mylný, exasperare vykládáno tu jako souvislé se sperare (bible z r. 1857: dráždlivé). — Adv. -le nedoufale = beznadějně: ſmutnie a nedoufale Comest. 96a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nemilý, adj., unlieb: stud v rozpomínaní svého hřiecha kak jest nemyly Alb. 104a; tehdy jest velmi nemíl pánu bohu Vikl. 203a; nemyly odibilis MamA. 31a. — Adv. -le nemile nelaskavě: když s ním nemyle mluví AlbB. 6b. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
le spoj., adv. a interj. a, ale, leč; pak; hle; le tak ale tak, a to tak, takhle Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
le conj. = ale, a (to) Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|