lapák, -a m.
k lapati
(o člověku) uchvatitel, zvl. zloděj, lupič, kdo si protiprávně něco přivlastňuje
Dolož. též jako vl. jm. osobní Lapač. Sr. bércě, dráč, lapač, lapačka, lapka, lúpežník, lupič, sahan, zloděj
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025).
lapák, -a, masc., kdo lapá, loupežník, Räuber. — Die s. Pavel, že ani lájci, ani lapáci královstvie božie budú mieti HusE. 1, 249; lájce ani lapaczi královstvím božím vlásti budú rapaces Pernšt. 1. Kor. 6, 10. Aneb lapak, aneb lájcě… HusPost. 92b. Když nespravedlivý lapak věrné lecikteré… nuzí t. 80a. lapaci raptores. — Srov. lapač.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
lapač, -ě, lapačka, -y, lapák m. zloděj, lupič, loupežník
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
lapák m. = loupežník
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.