lapka, -y m.
k lapiti
Dolož. též jako vl. jm. osobní Lapka a f. Lapková. Sr. lapák
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025).
lapka, -y, masc., loupežník, Räuber. — Hyběť bude lapkam i pánóm nemilosrdným HusPost. 180a. Což ani pán násilím, ani lapka, ani zloděj noční nevezme, to ť svatoprodavač vylúdi HusE. 1, 220. Řekl ten jisty lapta (omylem m. lapka) raptor GestaKl. 269, lapka t. 270; lapka jest diábel GestaBř. 108a. Já bych lapka (přiznává se v pekle anima lapkonis) Hanuš Ostersp. 87 (XV stol.). Těch nynie mnoho jest… rufiánuov…, hodovníkuov, lapek, násilníkuov… ChelčPost. 276b. By byl jat od zločincuov nebo od lapek VšehK. 22b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
lapka, -y m. loupežník, zvl. loupežný rytíř
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
lapka m. = loupežník
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.