lúpežník, -a m.
k lúpež, lúpiti
1. koho, čí ap. loupežník, lupič, kdo loupí, okrádá někoho; morský lúpežník, vodný lúpežník námořní loupežník, pirát
2. vydřiduch, podmanitel ap., kdo se chová jako loupežník
Sr. krádežník, lapač, lapák, lapka, lúpežnicě, nákeřník, pirát, přěbojník, zloděj
Autor: Štěpán Šimek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 3. 5. 2024).
lúpežník, -a, masc., loupežník, Räuber. — Lupeznycy a zběhové Kruml. 389b; lupezznik nebo násilník t. 137b. Ó milý Jezukriste, rač… zrušiti lakomstvo všěch lichevníkóv… i násilníkóv i lupeznykow Modl. 68a. — lupeznik despoliator Prešp. 1043, Veleš.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².