lahvicě, -ě f.
láhvicě, -ě f.
k lahev
1. jaká (kožená), čeho (vody ap.) menší nádoba, pomůcka k přechovávání něčeho tekutého n. sypkého, měch, láhev, soudek, džbánek ap.
2. objemová jednotka obsahující tři pinty, tj. necelých 6 l
Dolož. též lavicě, lávicě. Sr. lahvička, flaška, osudie 4
Autor: Barbora Hanzová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 28. 4. 2024).
lahvicě, láhvicě, -ě, fem., demin. z lahev; stsl. lagvica poculum, střhněm. lâgel, lat. lagena, střlat. lagellum, nádoba na tekutiny. Místo lahvi- bývá lavi-. — Učiniv z kóže dvě lahwyczy Otc. 397a. Učiňen jsem jako lahwyczie v jíní sicut uter ŽWittb. 118, 83, lahwicie ŽGloss. tamt. (Dívky) ulíčivše najkraššiú ladu… položichu u nie… medu velikú lahwyczy DalC 13. Žádný neleje vína v kožené lawicze (staré) in utres Lit. Mark. 2, 22; neb by víno rozpačilo lahwicze utres tamt.; lavici vína Hlah. Jud. 10, 5. lawyczy vody Drk. 154b; vzem lahwyczy vody utrem Mus. Gen. 21, 14, lauiċzi Ol. tamt. lahwiczy plnú (oleje) Hrad. 117a. Naplni lahwyczy peněz lagenam Otc. 365a. — lahwyczye laguncula Pror. Jer. 13, 12, lagena Rozk. 2954; lahvicze lagena Prešp. 1953; lahwicze cadus MamA. 18b; láhwicze Ben. Gen. 21, 14; lawicze amphora Roh. 181b, uter MamB. 51b; w lawycze kožené in utres MamC. 136a; k lawicziem ad sarcinulas MamB. 5b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
lahvicě, láhvicě, lavicě, -ě f. láhev
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.