flaška, -y f.
sr. střhn. vlasche, flasca
nádoba na tekutiny (zvl. na víno), láhev, flaška
Dolož. též jako mužské vl. jm. osobní, adj. poses. Flaškóv, ženské příjmí Flašková a vl. jm. pomístní Flaška
Autor: Hana Kreisingerová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 12. 5. 2024).
flaška, -y, fem., demin. z flašě. — Vína flaſſku měj vždy s sebú NRada 992. Vezmi kýchavky… a vespi ji do fflaſſky Chir. 40a. flaſſku medu Pulk. 10a, dvě fflaſſczye PassKapB. 2a. flaſka orca Prešp. 1930, Rozk. 2913, BohFl. 622, Nom. 68a, flaſſka též MamA. 30b; duas flascas argenteas Sedl. z arch. JHrad. 1390, 17 sept. — Příjm. mužské: pan Smil flaſſka ji (Novou Radu) skládal NRadaB. (v nápise), Flasska TomZ. 1435 n 256; adj. possess. -óv flaškóv: hrad Flaſſków Richenburk Let. 149 (k r. 1425).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².