lahvička, -y f.
láhvička, -y f.
k lahvicě
1. jaká (hliněná), čeho (oleje ap.) malá nádoba, pomůcka k přechovávání něčeho tekutého n. sypkého, měch, láhev, soudek, džbánek ap.
2. objemová jednotka obsahující tři pinty (necelých 6 l)
Dolož. též jako lavička, lávička a mužské vl. jm. osob. Lahvička
Autor: Barbora Hanzová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 9. 5. 2024).
lahvička, láhvička, -y, fem., demin. z láhvicě; za lahvi- bývá lavi-. — lahwyczku jednu lagunculam Pror. Isa. 5, 11‚ lawyczku též t. Isa. 10, 33; lauiczka ladula Prešp. 304 (ladula = species vasis DC.), lawyczka Rozk. 583, Veleš., BohFl. 53, Nom. 63a, lawiczka též SlovVyšbr.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².