|
|
|
lékař, -ě m., adj. poses. lékařóv k lék 1. lékař, kdo provozuje lékařské povolání (živnost, řemeslo); lékař ranný, lékař ruční chirurg, lékař vňutřní internista, fysikus (?) 2. kdo má schopnost léčit (uzdravovat); též fig. (o Bohu, Ježíši Kristu) 3. ojed. kdo se zabývá přípravou léčiv, lékárník, mastičkář (?) Dolož. též jako vl. jm. osobní (příjmí) Lékař Sr. ranlék, napravovatel, pustitel Autor: Milada Homolková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 16. 6. 2025). 
lékař, -ě, masc., Arzt; stsl. lêkarь medicus. — V tom miestě oni lekarzi tu žábu… dachu-j’mu ApD. c. (Král) káza dietě v sklepě lekarsom tajně zazdiece čctně chovati tamt. (Alexander) lekarzye sám zavola Alx Š. 7, 1. Bobonci, kterýchž učení lekarzy nedržie Štít. uč. 8a. — Lekarz vždy má čáku k sěči Alx V. 282 (nikoli = ptáčník, jak vykládáno v List. filol. 1887, 41 sl.); taký (pán) raduje sě někdy sěčbě, jako lékař ráně a kněz smrti, aby pán vzal vinu (pokutu), lékař za uléčenú ránu a kněz offěru HusE. 3, 196. — Biechu tu (v Egyptě) lekarzi omylníci a čarodějníci Nikod. 23a (srov. lék = lečivý prostředek kouzelný a got. lêkeis = zaklinač, Hehn, Culturpflanzen u. Haustiere 1874 str. 18). — Protož… neduhové nesčíslní v nás sě množie a miehoděk všem peněžným lékařóm, ať zabránie! HusE. 1, 293, l. peněžný, který léčí za peníze. — Ranný lekarz chirurgus Mam A. 18a, l. ranný. — lekarzi medici ŽWittb. 87, 11, ŽKlem. tamt.; leekarz Štít. ř. 20a, dějí leekarzy t. 98b, na likarze Lún. ort. 1586. — Adj. possess., -óv lékařóv: uměnie lekarzouo medicorum Ol. 2. Par. 16, 12; učiníš kadidlnú věc řemeslem lekarzowym opere unguentarii MusEx. 30, 35; Ol. tamt.; (lidé) dadúc sě na lékařstvie viec nemohú zdrávi býti, ale to bývá nerozumem lekarzowym ŠtítMus. 88a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
lékař, -ě m. lékař; lékař peněžný který léčí za peníze Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|