pustitel, -e m.
k pustiti
kdo pouští krev žilou: pakli ten, komuž púštie, jest neznámý a mlazší toho, komuž púštie, nepřietel jest a ten pustitel jeho podtlačí a věčí diel jeho sbožie obdrží BřezSnářM 48r minutor
Jen tento doklad
Sr. púščědlník, púščieř
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025).
