kľuka, -y f.
sr. kľúč
1. zahnutý nástroj užívaný zvl. k přitahování něčeho n. k narušování povrchu něčeho
mučicí nástroj sloužící k rozdírání těla
2. skoba, hřebík, kolík, zahnutý předmět užívaný k zavěšení něčeho
mučicí nástroj sloužící k zavěšení těla
3. klika, rameno s rukojetí sloužící k otáčení rumpálem, zvl. zařízení k napínání tětivy kuše
4. závora, háček, nástroj sloužící k blokování dvěří
Dolož. též jako vl. jm. osobní m. Kľuka. Sr. hák, kľúč 6, hever, opásanie 3
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 4. 5. 2024).
kľuka, -y, fem., klika, Haken, Klinke; z kljuk-. — Vytesána bude z ňeho (ze dřeva) klika, aby visalo na nie osudie paxillus Ol. Ezech. 15, 3. A aj klika jablečná uncinus pomorum Kladr. Am. 8, 1, Pernšt. tamt. (za to Ol.: klicż k příklonem větví jablkových, = nč. kleště, pro spojení rozlehlých větví stromů ovocných); klika uncinus MamV. — (Martyres laesi sunt) ferro železem totiž klikamy a ztrháni SekvE. 44a; povýšen byl na pranéři železnými clicami t. 53b. — Pútce…, lahvice…, teléř…, hřbelce…, lésa…, košiny…, *corale klika Prešp. 1955 v kap. De utensilibus; *corale klyka Rozk. 2959; klyka uncinus MamD. 295a. — Sem patří trvám také: catena sit řeťaz, uncus skobla, *tora kluka, compes sit puto etc. BohFl. 817; *torale klka (omylem?) Veleš.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
kľuka, klika f. klika, hák
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.