hever, -a/-u m.
sr. střhn. anheber
hever, napínák, stroj k natahování tětivy kuše
Sr. kľuka, krýk²
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 18. 5. 2024).
hever, -a, -u, masc., přístroj zdvíhací; z něm. Heber. — kuši s hewerem KolČČ. 117a (1549), polaukuší s hewerem KolDD. 143b (1599).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².