kľúč, -ě m.
sr. kľuka
1. ot čeho, čeho, čí klíč, nástroj k zamykání n. odemykání zámku; též fig.
2. ot čeho, čeho, čí klíč, prostředek k ovládnutí něčeho
3. hák sloužící k přitahování větví ovocných stromů
4. bodná lovecká zbraň opatřená hákem
5. jen v pl. med. kyčle
6. držadlo u nádoby (?)
7. metati kľúčě kličkovat, náhle měnit směr pohybu
K 6: sr. SSL s. v. hansula. Dolož. též jako součást vl. jm. pomístního Od kľúčóv. Sr. hák, klúb 2, kľúček
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 25. 4. 2024).
kľúč, -ě, masc., klíč, Schlüssel, Haken; stsl. ključь uncus, clavis. — Klijcz od truhly Pr. pr. 247; kdyby konšel klijcz ztratil tamt. Kostelních klijczow Štít. ř. 47a. Zloděj… příde k tobě (kovářovi) i die: Mistře…, skuj mi klicziew desět, aby jim neostál veš svět Hrad. 131b. — Jenž držíš klyczye královstvie nebeského ML. 16a. Maji druzí klícze toho králevstvie HusPost. 27b. — klicż k přikloňení větvi jablkových uncinus Ol. Am. 8, 1. — Lovčí klicz venabulum (Jagdspiess) Cath. 178b. — clucz clavis BohFl. 561; klicz clavis Prešp. 1841; klicz ansula t. 302, RVodň. ad 62a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
kľúč, -ě m. klíč; hák
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
kľúč m. = klíč
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.