káry, kar pl. f.
pozd. též kára, -y f.
k střhn. karre, garre
vozík (zvl. dvoukolový), (k přepravě břemen) kára
Sr. kárky, nosidla, páry, sáně, koleso, kolimah, odr
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 1. 5. 2024).
káry, kar, plur. fem., vůz (dvouspřežní), Wagen; stněm. karre masc. i fem., střlat. carrus, lat. currus. — Učedlníci Kristovi táhnúce w karách jeho HusPost. 26a. Jezdec kar jezdcových ascensor biga: equitum Pernšt. Isa. 21, 9; na karach Pror. tamt. (Eliáš) v plamenných karach vztržen byl do nebes Lvov. 89b. Pak-li kto vezen bude na karach BřezSnář. 206. Poče choditi s karami cum cano Otc. 78b. — Podvésti (koho) a na bláznovské káry vsaditi RešSir. 149a, na bláznovské káry vsaditi, za blázna míti. — kari biga Prešp. 2047, BohFl. 715; kary biga Vít. 75b, Vocab. 175b, Boh. min. 22a, RVodň. 54d. — (Přípověd) na lauku…, na kuoň, na karu a na huſy KolČČ. 78b (1547), kára sing., v době pozdější. — (Manžel zlé ženy) ve dne i v noci na kárách bývati musí RešSir. 179a, na karách = na kárání, hra slovní.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
káry, kar pl. f. kára, dvoukolý vůz, vozík
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
káry pl. f. (z něm.) = vůz dvouspřežní
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.