kuřenec, -ncě m.
k kur, kura
1. kuře, ptačí mládě, zvl. mládě slepice
2. Slepicě s kuřenci Plejády, Kuřátka
Sr. kuřátko, kúřě
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 3. 5. 2024).
kuřenec, -ncě, masc. kuře, Huhn; plur. kuřenci k singuláru kuřě. — Prospi kurencom obsipa pullis escam MVerb. Kde by (hrdlice) položila kurzenczie své pullos ŽKap. 83, 4. Jenž dává jalovatóm pokrm jich a kurzenczom vranovým pullis corvorum ŽKlem. 146, 9, kurzencziem vranovým ŽKap. tamt. Slepice shromaždije kurzencze své pullos suos EvOl. 63a. Tristram… mezi nimi tak kyjem zapráši, jako luňák mezi kuřenci Trist. 343. Kdyžto kuṙence ty bráše (praví nemocnému luňákovi jeho matka), čemu se muky nebáše? z kuṙenec obět bohóm čině atd. Baw. 58. (Užívaj) mladých kurzienecz Chir. 261a. Vylehú se z vajec kurzencze (sic) Mand. 18b; mnoho kurzenecz t. 18b. V témž městě mají… slepic a kurzenecz dosti Lobk. 126a; napekau… kapaunuow a časem kurzenecz t. 169b. Mnozí jím (oponcem) nadievají holubence a kurzence RVodň. 275b; kurzenecz, kozlenecz, kuroptví t. 259a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
kuřenec m. = kuře
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.