kupec, -pcě m.
k kúpiti
1. jaký („trhový“) kupec, obchodník, prodejce, kdo obchoduje se zbožím; též fig.
2. kupec, kupující, kdo kupuje zboží; též fig.
3. lichvář, kdo půjčuje peníze na úrok
Dolož. též jako vl. jm. osobní Kupec, f. Kupcová a adj. poses. kupcóv. Sr. kramář, kupčicě, kupitel, obchodník, prodavač, přěkupník, těžař, trhovec
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 4. 2024).
kupec, -cě, masc., Käufer, Kaufmann; stsl. kupьcь mercator. — Kupec slove i ten, jenž kupuje, i ten, jenž prodává HusE. 11, 394. — Mistře, rač vesel býti, chce k náma dobrý kupecz přijíti Mast. 216, kupec, kdo kupuje, koupí; by list smluvní toho kupu… vlastní rukou kupce a prodavače… sepsán byl JustInst. 305. — Též činie (t. okrádají lid) všichni kupczy i kramáři Hrad. 113a, kupec, kdo prodává, obchoduje. Kupecz déle s svú kupí v Praze nemá ležeti nežli čtyři dni Pr. pr. 255. — kupecz mercator Prešp. 2383; cupecz též BohFl. 796; kupczy negotiatores Ol. 3. Reg. 10, 15.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².