přěkupník, -a m.; k přěkúpiti
překupník, kdo nakupuje zboží pro zisk z následného prodeje n. zprostředkovatel obchodů: prziekupnik arulator KlarGlosA 2594 (De fabris), pod. SlovVeleš 88a arillator; penesticus przyekupnyk SlovFljš 25b (underkeuffer, gremper, metzler, pfragner DiefGlos 422); veliké bezpráví v uobci od překupníkuov, hokynářuov ArchKutn 236 (1442); aby se prvé to řemeslo a domácí nakúpili, nežli hosté nebo přemykači a překupníci ArchČ 14,454 (1446); prvé než chudinka co sýróv kúpila, przikupnicy (m. przie-) do sklepuov rozmýtili a drahost učinili ŽídSpráv 38; překupníci, kteří na trh přijedú a nakúpí másla, sýruov ArchČ 17,421 (po 1494). – Sr. přěkupec (VodňLact M8b).
Sr. lat. arillator (SSL 1,263) a penesticus (Du Cange 6,256)