kramář, -ě m.
k krám
1. kramář, prodejce, obchodník, zvl. na trhu
2. majitel n. nájemce „krámu“ 1
Dolož. též jako vl. jm. osobní a pomístní
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 2. 5. 2024).
kramář, -ě, masc., Krämer; podle střhněm. krâmære. — Kupci i kramarzy Hrad. 113a. kramarzi, krčmáři ŠtítMus. 47a. Rěčští… jsú kramarzi tvoji institores Ol. Ezech. 27, 13. S kramarzem cum negotiatore t. Sir. 37, 12, s kramarzemь Hlah. tamt. — kramarz institor Prešp. 2383, BohFl. 796, SlovC. 44a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².