1. (čeho [nemovitosti]) prodejce (čeho), strana prodávající (co): my,…konvent kláštera chotěšovského, jistci a praví prodavači trhu vdolepsaného ArchČ 7,633 (1432), pod. t. 8,505 (1488); držitel těch dědin…ani…prodavač těch dědin neodepřeli proti zvodu t. 3,344 (1463); aby jemu [kupci] to od prodávače svobozeno a spravováno bylo, což jest on…zavedl Půh 5,186 (1489). – Sr. prodajcě

2. (čeho [zboží], jaký) prodavač, člověk zabývající se prodejem (čeho), zvl. obchodník (čím): poče [Ježíš] vymítati prodawaczze a kupovače EvOl 289a (L 19,45: prodávajície ~Rajhr, ktož prodáváchu BiblDrážď) vendentes, pod. BiblJ Mt: 25,9; brány zavierati v sobotu, aby prodawaczowe nevcházeli ComestC 249a (sr. Neh 13,19–20) negotiatores; kupci berú jich [„třetího lidu“] vydělánie, a dále toho obecným oněm domácím prodawaczom podávají ŠtítBes 95; mercator prodawacz MamUKA 29a; die prodauaċ…když dám na dluh, zmeškám zisk HusVýklB 87b; ficarius fíkový prodawacz SlovOstřS 80; rozmlúvaj…s kupcem o přivození zboží, s prodawacżem o prodávaní BiblPraž Sir 37,12 (s kupcem ~Drážď) cum emptore; venditor cutelorum…prodawacz nožóv List AMP 317,119b (1460) ║ venalis (venditor gl.) ukrutný, lživý prodawaczy GlosSed 173a prodejný člověče (?). – Sr. obchodník 2

3. relig. reform. (čeho [posvátného], jaký) kdo svatokupecky prodává něco; bez určení čeho svatokupec: prodawacżi sú, kteříž svěcenie za odplatu dávají HusSvatokup 118a; s Judášem držie nynější svatokupci a zrádcie a prodavaci pravdy HusPostH 38a; každý takový [tj. prodávající modlitby] duchovní prodawaċ JakVikl 202a; kněžie…kupčie, Ježíšoviť jsú prodavačie PísHusit 85 (v rýmu)