kuklík, -a m.
k kukla
kuklík (arch.), zakuklenec, kdo je typický n. nápadný nošením „kukly“; mnich
Dolož. též jako vl. jm. osobní. Sr. kuklovec
Autor: Štěpán Šimek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 8. 7. 2025).
kuklík, -a/-u m.
k kukla
1. kukla, kapuce, kápě zakrývající hlavu a ramena, samostatná n. pevně spojená s oděvem
2. bot. rostlina s cibulí, jejíž loupaná slupka připomíná kuklu, kápi ap., zvl. cibule, česnek, pór
Sr. kuklvejt. K 2: slovník. doklady za lat. ascalonia, sr. luk, ošlejch, pór
Autor: Štěpán Šimek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 8. 7. 2025).
kuklík, -a, -u, masc., kukla, kukle, Kogelhaube; z lat. cucullus, demin. — Mnohé panie, svá srdce hrdosti a žádosti smilné offěrovavše, pójdú bujně k oltáři (t. na offěru) s krošem… v svých kuklykach okovaných Štít. uč. 139a. — Kdo v kukli chodí, mnich. De fraternitatibus kuklicorum HusKázD. 89a. kuklik nebo ten mnich RokycKl. 338b. Kto nazří v oči tomu kuklikowi Rokyc. 271b. — Rostlina toho jména, geum Rostaf. (Linné), ascalonia Jg. — kuklik ascolonia (sic) RostlF. 10b, LékB 107a, Lact. 266c.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
kuklík m. kukla, kapuce; člověk s kuklou, mnich
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
kuklík m. = kukla, kukle; zakuklený muž, muž s kuklou (kapucí); mnich
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.