|
|
|
luk¹, -a/-u m. sr. psl. lǫkъ 1. střelná zbraň skládající se z oblouku ohnutého dřeva a napínavé tětivy, zvl. luk, popř. též kuše 2. obloukovitá přední část sedla Autor: Miloslava Vajdlová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 8. 7. 2025). 
luk², -a/-u m. sr. stpol. łuk a bulh. luk bot. aromatická rostlina užívaná jako potravina, koření a léčivo, zvl. polní česnek, medvědí česnek, popř. též pór Sr. česnek 2, ošlajch 1, por Autor: Miloslava Vajdlová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 8. 7. 2025).
1. luk, -a, -u, masc., Bogen, stsl. ląkъ arcus, z koř. lęk- curvare. — Jako ten, kterýž napíná luk Br. žalm 58, 8 (ve Vulg. jinak); luk napínati Vel. Jg. — Oblouk u sedla, Sattelbogen. Neguzar… zdvihna sě z přědnieho luku… oboři sě po Filotě AlxV. 1696. Onomu uťata ruka, sen sě sotně drží luka t. 1762. Sedlo (Laurinovo) bieše slonové…, přes ňe tak drahý luk bieše, až se po všem lese stkvieše Baw. 358. — luk arceolus, satelboge MVerb.; popruh, luk *oper, uzda Prešp. 2059 v kap. De armis, lub (sic) oper Rozk. 3207. — Luk = prut (= 8 loket), míra délková Podolský r. 1617; luk pole = 64 čtverečních loket. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
2. luk, -a, -u, masc., rostlina toho jména; srov. stsl. lukъ cepa, pol. łuk allium, česnek, stněm. louhh, louch Lauch, česnek. — Tykve a dýně a luk porrum Comest. 92a. Kopr…, luk *sperilla, pražma…, cibule Prešp. 702 v kap. De frumentis, luk *serpilla Rozk. 1335; luk *serpillum BohFl. 301 (131), MamA. 15a, VocabMus. 184b, RostlD. 92a; luk *astroma RostlF. 10b, Lact. 266c; luk *astrolonia RostlB. 145a, RostlC. 108a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
luk m. luk; oblouk u sedla Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|