krvaviti, -v́u, -ví ipf.
k krvavý, sr. okrvaviti
1. co třísnit krví, napouštět n. pokrývat krví, činit krvavým
2. co (část těla) zraňovat do krve
3. krvácet
Sr. krviti, krvovati, okrvavovati
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 4. 2024).
krvaviti, -v́u, -víš, impftiv.; krva- 1slab., stsl. krъvaviti cruentare. — Krvavým činiti, krví třísniti, blutig machen. Všady po prachu, po trávě tekl potok, zemiu krwauie AlxB. 4, 7. To svaté tělesenstvie ztrháno, raňeno, krwaweno jest Kruml. 478a. Pak-li ť sě (bolest) bude krwawyti Chir. 157a. A jakož (církev) jest přikázanie a následovánie Kristovo opustila, tak sě krwawi a činí zlé za zlé ChelčPař. 156b. — Krváceti, bluten: (Tristram) počě tak velmi krwawiti, mně, by ho ižádný nemohl uzdraviti Trist. 85a; (místo třené) bude-li ť potom červeno aneb krwawyty bude Chir. 182a; (rozřež) ty rány, kdež ť (nemocný) jest skúsán, ať velmi krwawy t. 241a. Kolčava… počala jej (pilník) hlodati, když pak sobě na té rašpli jazyk prohlodala, tak že krwawila, domnívala se, že z železa krev teče Ezop. 106a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
krvaviti (trojslab.), -v’u, -víš ned. třísnit krví; krvácet
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.