okrvaviti, -v́u, -ví pf. (ipf. okrvavovati, krvaviti); k krvavý
1. koho, co [část těla] (komu) zkrvavit, zranit do krve: ktož v tom boju i málo raněn (al. okrwawen) byl DalJš 58,23 (raněn ~C, uražen ~F); otroku přezlému okrwaw bok BiblLit Sir 42,5 (bok okrwaw vel bok zkrvaviti VýklKruml, okrvavuje BiblPad, krvaví ~Drážď, ~Ol, sšietaje bok až do krve ~Praž) sanguinare; kterého non cruentat neokrwawil jest, t. nezahubil gladius meč SekvUKA 53a; prorok boží dav se okrwawiti BřezSvět 55a (srov. 3 Rg 20,37); krev proliti anebo které zvieře neb hovado anebo koho jiného okrwawiti CestMandA 221b; nemóž nižádný než papež rozhřešiti toho, jenž kněze okrvaví HusPostH 81b; saucit, id est vulnerat okrwawy VýklKruml 109a (ad Pr 21,11); jestli že by který laik okrwawil duchovního BechNeub 39b
2. co („krv́ú“) krví potřísnit, zbrotit: údy jejie [Polyxeny] rozseka [Pyrrhos], tak že hrob téměř se všěch strán její krví okrwawi TrojA 211a copia…sanguinis irrigavit; aby nelitovali lidé svých rukú okrwawiti KorMan 9b
3. co [ránu] učinit krvácejícím, rozjitřit do krvava: okrwaw ránu [zaschlou] nebo nehtem, nebo ostrú rúchú LékRhaz 116; pakli by nemohl okrwawiti té rány, protože kraji té rány zmrtvěli jsú LékRhaz 116