|
|
|
krok, -a/-u m. 1. krok 2. chůze 3. délková jednotka zvící jednoho kroku n. dvojkroku, zvl. římský passus (1480 cm) 4. jen pl. dokola ohraničené (kroky odměřené ?) místo určené k soudu n. soudnímu souboji (?) 5. „krokem“ ve funkci adv. krokem, pozvolna, opatrně Dolož. též jako vl. jm. osobní. Sr. kročenie, kročějě. K 3: jen CestMil, k 4: jen u Klareta za lat. gyrus. Sr. SSL s. v., krajs, čára, okol, okrokot Autor: Markéta Pytlíková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 13. 6. 2025). 
krok, -a, -u, masc., Schritt; odchylkou m. krak. z *kork-, v. Mikl. Etym. Wtb. 131. — Ana tak veselým krokem přěde ň jde Kat. v. 2647. Zpozdilých krokow tarda molimina MamA. 36a. — Srov. kroky. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
Krok, -a, masc., jm. osobní. — Crocco KosmA. 1, 3; nomine Crochko Kosm. pokrač. 1283. Vsta v zemi muž, jemuž diechu krok DalC. 3; potom krok jide do navi tamt. Ten jistý Krok tvrz učinil v Stebně Pulk. 3a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
|