ˣokrokot, -a/-u m.; k okrok, krokotúč (?)
oblouk n. plocha okrouhlé podoby: gasius podstav, okrokot dic erubaderus, pyramidus rochovět KlarVokF 247 (De geometria). – Srov. okol 2, obruba 4
FljšKlar 2,369 připouští omyl m. okrot (srov. okrota), ale v. okrok a srov. rus. korkota ‚křeč‘