kozlový adj.
k kozel
1. (o krvi, masu ap.) pocházející z „kozla“
2. (o stopě) zanechaný „kozlem“
3. (o sestřihu vousů) podobající se bradě kozla
4. bot. kozlová brada kozí brada, léčivá bylina, jejíž uvadlé okvětní lístky připomínají vousy pod bradou kozy
Dolož. též jako vl. jm. osobní Kozlový. Sr. kozbrad, kozelcový, kozelčí, kozlecí, kozí 6
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 2. 5. 2024).
kozlový, adj. z kozel, Bock-, Bocks-. — Krev kozlowu hircorum ŽWittb. 49, 13. Ve krvi kozlowe hædi Ol. Gen. 37, 31. (Kněz) vezmieše krvi kozlowe Comest. 85a. (Adamant) jedno krví kozlowu změkčí sě RVodň. 161a. Obětují bohu kozlowe maso neb býkové ŠtítMus. 106a. Z loje kozloweho Rhas. 52; loje beranieho neb kozloweho t. 119. Sádla kozloweho Háj. herb. 287b. — Pak se panie, panny snidú a Arnošta prosbú nadjidú, by kozlowe zbyl brady Baw. 298, kozlová brada, kozí brada, Ziegenbart. — kozlowa brada jesti ť zelina, ješto roste na skalí LékA. 125b, kozlová brada, rostlina toho jména.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
kozlový adj. kozlí; kozlová brada kozí brada, bradka
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.