|
|
|
kozlík, -a/-u m. k kozel 1. samec menšího rohatého zvířete, zvl. jeho mládě, kůzle 2. rostlina užívaná v lékařství, zvl. kozlík lékařský 3. pták vydávající pronikavý houkavý zvuk, bukač, výr, sluka ap. Dolož. též jako vl. jm. osobní Kozlík, Kozlíková a pomístní Kozlík. Sr. baldrián, bukač, kozlec, kozlátko, kózle, kozlenec, kozlovec Autor: Michal Hořejší Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 15. 6. 2025). 
kozlík, -a, masc., vlastně demin. z kozel, ale významu rozličného. — Ptáci toho jména: koſlik *ortogrameta Prešp. 219 v kap. Volatilia campestria (čísti koslík?); koſlyk orthogrametha Nom. 64b; kozlyk *ortogrameta Rozk. 402; — mergus kozlyk Nom. 64a, merges podlyſka neb kozlyk tamt., mergus kozlík RVodň. 48b; — fragula (pták vodní, dlouhozobý atd.) zymnarz, rybarzijk, kozlík Lact. 283b. — Rostlina toho jména: kozlik valeriana Prešp. 731, RostlF. 12b, LékB. 132b, t. 238a; kozlyk valeriana Rozk. 1400, Nom. 65b, RostlB. 147b, Synon. atd.; cozlik valeriana MamA. 15a; paldrian neb kozlyk valeriana t. 36b; kozlik amerilla RostlF. 10b, kozlyk též RostlD. 62a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
Kozlík v. kozlík Autor: Michal Hořejší Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 15. 6. 2025).
|