kozlovec, -vcě m.
k kozlový
kůzle, mládě kozy n. „kozla“ (?)
Ojed. doklad z VýklHebrL za lat. hirculus. Sr. kozlík, kozlec, kozlátko, kózle, kozlenec
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 15. 6. 2025).
kozlovec, -vcě, masc., z adj. kozlový. — Sephir kozlouecz Lit. výklad sl. Sephir.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².